ETIKETA - Ve společnosti si nejsme všichni rovni! Etiketa původně znamená papírový lístek nebo štítek s nějakou informací. Tento význam se později rozšířil na pravidla zdvořilosti a dobrého společenského chování vůbec. Hlavním účelem společenských pravidel je usnadnit a zpříjemnit komunikaci. Dodržováním etikety dává člověk najevo, že ví „co se sluší“ a že tedy do daného prostředí patří. Podívejme se na to hlavní co potřebuje každý vědět k tomu, aby ve společnosti nejen obstál, ale navázal a udržel kontakty, které potřebuje jak pro svou práci, tak i pro svou radost a povznesení. Prameny: WEB - Wikipedie, Chování, Etiketa a komunikace (Ladislav Špaček) Kdo je společensky významnější: Ve společnosti je vždy významnější žena, starší, nadřízený. Společensky významnější podává ruku jako první. Žena, společensky významnější, usedá jako první. A společensky významnější dáma vstoupí do dveří jako první. Muž nikdy nenechá ženu zvedat spadlý předmět. Společensky významnějším lidem, ženám, starším, nadřízeným, prokazujeme úctu také tím, že jim ve společnosti přenecháváme čestnější místo, a to je vždy po naší pravici. Proto správně chodí žena po pravici muže. Do schodů i ze schodů chodí muž vždy níž, aby mohl poskytnout ženě nebo staršímu oporu. Tak tedy přednost má vždy žena, starší, nadřízený. Ale co když se setkáme se všemi najednou? Máme-li přece jen pochybnosti, dáme přednost nejprve ženě a pak staršímu. Společensky nejméně významný může být i pan ředitel, když je mladší a je muž. Věk je relativní, ale žena je znak nezpochybnitelný. Jako první půjde tedy žena. Za ní bude následovat starší pán a jako poslední půjde pan ředitel. Jak se správně představit: Chceme-li se s někým seznámit, nejšikovnější bývá požádat třetí osobu. Představujeme muže ženě. Představuje se muž ženě. Představujeme mladšího staršímu. Představuje se mladší staršímu. Představujeme služebně níže postaveného služebně výše postavenému. Při představování musíme říct vše, co je nutné pro další společenský kontakt osob, které jsme představili, tedy funkce, označení, hodnost a podobně. Mistři konverzace přidají i stručnou charakteristiku. Žena se představuje jako první pouze pokud je muž výrazně starší a zasloužilý a žena výrazně mladší. Představování v párech: Jestliže se potkají dva páry, kde se znají pouze muži, ti se pozdraví a představí si své partnerky. Kdo začne? Mladší muž představí svou partnerku, starší žena jí podává ruku, starší muž pak představí svoji partnerku a mladší žena mu podává ruku. Tak ještě jednou a pomaleji. Pánové se pozdraví, mladší představuje svou partnerku, starší dáma jí podává ruku, starší dáma podává ruku i mladšímu muži a mladší žena podává ruku staršímu muži. Mimochodem, myslíte, že je možné, aby dáma ve společnosti oslovila muže nebo mladší staršího nebo aby se společensky méně významný pár přišel seznámit se společensky významnější osobou? Samozřejmě to možné je. Nastane-li taková situace společensky méně významný pár se představuje jako první. Při představování muž zásadně stojí, žena může sedět i stát. Pokud se však žena představuje výrazně staršímu člověku nebo jiné ženě, raději povstane. Nepředstavujeme se při zcela náhodných příležitostech nikomu, s nímž se určitě nebudeme ani sbližovat, ani setkávat. Stejně tak se nepředstavujeme při náhodném setkání na ulici. Zásadně se nepředstavujeme v chůzi. Nepředstavujeme se v jídelně, restauraci či jiné veřejné místnosti neznámým lidem. Nepředstavujeme se ani když někoho žádáme o prostou informaci. Zdravení: Zásadně si nepodáváme ruku v sedě, přes stůl, ani ne do kříže. Nepodáváme ruku zašpiněnou při práci, ruku v sádře, ani v rukavici. Potí-li se nám ruka, nenápadně si ji utřeme v kapse do kapesníku. Ruku podáváme s úsměvem a lehkou úklonou hlavy, díváme se přitom do očí. Ruce jsou nepatrně nad úrovní pasu. Stisk je pevný, ale ne drtivý, a netrvá déle než jednu vteřinu. Tak už víme jak ruku podat. Ale kdo ji nabízí a komu? Začíná žena a to starší nebo partnerka zjevně váženějšího muže. Podává ruku partnerce méně významnějšího páru, pak jejímu muži, potom žena méně významnějšího páru nabídne ruku protějšímu muži a nakonec společensky významnější muž nabídne ruku svému protějšku. Při podávání ruky muž vždy stojí, sedí-li, postaví se. Dáma má ovšem opět výsadu: při podávání ruky může zůstat sedět. Dámy si navíc, na rozdíl od mužů, mohou ponechat rukavici. Nepodáváme ruku, když protějšek právě jí, třeba na recepci. Líbání ruky: Líbání ruky se ze společenského styku již téměř vytratilo, ale příslušníci staré školy je ještě užívají. I my si je můžeme dovolit, ale musíme vědět, jak na to. Ruku dámě nezvedáme příliš vysoko. Rozhodně nemlaskáme. Ruku dámě uchopíme pouze za konečky prstů, jen mírně nadzdvihneme, skloníme hlavu a pozor, ruku vlastně nepolíbíme, zastavíme se centimetr nad jejím hřbetem a polibek pouze naznačíme. V restauraci: I když jdeme třeba jen do hospody, jdeme do společnosti a i tady platí určitá pravidla chování. Předpokládejme, že půjdeme do tzv. lepší restaurace. Vždy je dobré si o restauraci, kam míříme, něco zjistit. Podle toho se i oblékáme. Do luxusnější restaurace, obzvláště večer, se pro pána hodí tmavý oblek a podobně konzervativní oblečení i pro dámu. Do resturace vstupuje muž jako první. Je to starý zvyk z dob, kdy restaurace nebyly tak bezpečné jako dnes a muž tvořil jakýsi štít. Naopak, při odchodu z restaurace jde muž jako poslední. A co uvnitř? Muž pomůže dámě z kabátu, číšník nás přivítá a uvede ke stolu. Muž mu přenechá roli hostitele. V dobré restauraci bychom si měli místo rezervovat. Společensky významnější osobě nabídneme komfortnější místo s rozhledem po celé místnosti. Pán by si neměl sundávat sako bez toho, že by se dámy dovolil. Určitě by si ke stolu neměl jako první sednout muž, dáma si sedá jako první. Pán by si neměl zapalovat cigaretu bez toho, že by se dovolil společensky významnějších osob. Dáma si nepoloží kabelku na stůl, jestliže je příliš velká - na stůl patří jen malá kabelka, tzv. psaníčko. Dáma by se neměla u stolu upravovat. Ubrousek: Ubrousek neslouží k tomu, abychom jím čistili příbory a sklenice, ale pouze k tomu, abychom si ho položili na klín, nikoliv za límec. V luxusní restauraci se nelekáme, když nám ubrousek na klín decentně položí číšník. A jedna dobrá rada: Pánové si mohou ubrousek nenápadně, lehce zasunout za opasek. Než odejdeme od stolu, ujistíme se, že jsme ubrousek odložili. Pozor! Látkový ubrousek nepatří do talíře, po dojedení ho ponecháme složený na stole vedle talíře. Když už jdeme na večeři do lepší restaurace, měli bychom být smířeni s vyššími cenami. Neznáme-li úpravu jídla, nestyďme se zeptat číšníka, jak je připraveno. Potěší ho, budeme-li si vybírat se zájmem a pečlivě. Jíst začíná vždy žena nebo nejváženější osoba u stolu a teprve po ní následují ostatní. Po dezertu a kávě si kuřáci již mohou dopřát doutníček. Placení: Když položíte nůž a vidličku vedle sebe šikmo na talíř znamená to, že jste dojedli. Překřížený příbor znamená, že budete ještě pokračovat v jídle. Za jídlo v restauraci platí muž. Výjimkou jsou manažerské obědy, kde žena pozve obchodního partnera. Pak může zaplatit sama. V lepší restauraci číšník přinese všechno do koruny zpátky, pak se teprve rozhodneme jak velké mu dáme spropitné. Taky můžeme zaplatit kreditní kartou a spropitné připsat k účtu. Obvyklé spropitné je 10 %, to je všude na světě stejné. U nás, jako v Americe.